Poetická ryze dámská akustická post-folková (existuje takový žánr? Prostě jakože to není takový ten táborákový folk o peřejích a mlhavých ránech za tratí) záležitost. Ženám z této kapely to – navzdory vytí v názvu – zpívá ladně a každá z nich nabízí jinou barvu hlasu i projev. Písně jsou povětšinou křehké a poetické, místy šelmovitějšího charakteru.

Ženský zpěv, specifická poetika, povětšinou veselé a tanečně laděné písně – to je zlínská funk-rocková kapela Jitunk Kampeny. Do Fryštáku chlapci a dívky přivezou materiál na novou desku.

Politicky nekorektní duo hudebních alfabetů (pánové jsou študovaní), kteří svou harmoniku (Tom Hubáček) a klarinet (Kuba Soldán) na koncertech ždímají jako Andrej drobné podnikatele. Jejich vystoupení bude s největší pravděpodobností živelné, (sebe)ironické, (sebe)destruktivní, lehce vulgární a o zvířátkách.

Pod exoticky znějícím názvem se skrývá manželská dvojice mladých, ale v českých alternativních kruzích dobře známých písničkářů Jakuba a Andrey Čermákových. Ve Fryštáku nám svůj atmosférický mnohovrstevný folk představí s doprovodnou kapelou v zádech.

Pokud se vám První hoře ihned nezalíbí, nezoufejte. Po cca 30 vteřinách každé písně totiž přichází naprostý stylový, harmonický, melodický i rytmický skok jinam, kde se vám to třeba bude líbit víc. A pokud ne, vydržte dalších 30 vteřin. Kapela zkrátka originálním způsobem oživuje ducha devadesátkového crossoveru.

Frontman skupiny Vltava Robert Nebřenský se ve svých surrealisticky laděných textech dokáže i na vážné věci podívat s humorem, coby skladatel pak staví na instrumentální vytříbenosti a mnohovrstevnatých aranžích. Jeho lehce zvrhlý pěvecký projev kompozicím Vltavy dodává ironický nadhled a kus afektované teatrálnosti. A světe div se, i s takovou tvorbou dokáže kapela poměrně zdatně čeřit české stojaté (až lehce zapáchající) mediální vody.

Před čtyřmi lety vyhaslý vulkán, který se ve Fryštáku chystá znovu chrlit hudební lávu. Tři tuny jsou rocková či alternativně hardpopová kapela, pozoruhodná hudebně (netypické harmonie a dravost), textově (lyrické texty na téma outsiderství) i vizuálně (pohybové kreace zpěváka Jana Krčmy).

Čtveřice zlínských muzikantů, která se žánrově pohybuje někde mezi Mňágou, táborákem na skautském táboře a stadiónovým dřevním rock´n´rollem. Dominantními rysy kapely jsou přímočarost a tah na bránu… Zkrátka kdyby chlapcům bylo o 20 let míň, koupili si uplé košile a investovali do managementu, určitě by jejich písně zněly z každého rádia.

Poskrovnu vystupující zlínská kapela nadnárodního formátu. Osobitá a inteligentní partička hrající melodický pop-rock s prvky world-music (jakož i dalších 24 jiných stylů). Písně jsou instrumentálně vybroušené a mají v dobrém slova smyslu výrazný hitový potenciál. Pokud byste měli volit mezi Tokyem a Tokio Hotelem, berte to první... 

Atmosférické kompozice založené na zvucích přírody.

Kapela, kterou zaběhlé hudební nálepky nějak nedokážou vystihnout. Hudební hodokvas ukuchtěný Jablkoní nabízí něco z rocku, něco z folku, něco z jazzu, blues i vážné hudby. To vše bývá servírováno s nadhledem, humorem, značnou dávkou exotství, ale také hudební rafinovanosti a preciznosti… Je zkrátka jen otázkou času, kdy se toto rodinné stříbro dostane na seznam světového kulturního (a možná taky přírodního) dědictví UNESCO.

Poctivý, často krvavě syrový rockový nátěr, v němž hraje dominantní roli výrazově široký pěvecký (místy řevecký) projev Marty Kovářové. Budoár staví na netypických formách, křivých rytmech a buldozerovité energii. A úspěšně brojí proti akademické samoúčelnosti a nudné hudební přepěknělosti.

A další kapela, která se poněkud vymyká škatulkám. The Welders produkují taneční hudbu, která má na posluchače až hypnotický účinek. Kombinují totiž hutné a úderné rytmy bicích s monotónním zvukem didgeridoo. Výsledek je navýsost energický a uvolňující.